Obsah
Jiří Tieben, později Menachem Tiben
(*6. 12. 1923 Dolce – †10. 4. 2016 Haifa, Izrael)
Jiří Tieben se narodil 6. 12. 1923 na Dolcích, kde byl jeho otec Alfréd Tieben nájemcem dolckého velkostatku, který patřil hraběti Karlu Janu Schönbornovi. Jiří Tieben pocházel z židovské rodiny, narodil se jako nejmladší z osmi dětí. Své dětství prožil v naší obci. Navštěvoval obecní školu v Horšicích, měšťanku v Přešticích.V roce 1936 se začal učit v Praze na reálném gymnáziu. V roce 1938 začal studovat na chemické průmyslovce, kde studoval až do roku 1941, kdy byl vyhozen z rasových důvodů.
V roce 1942 byl poslán do pracovního tábora na statek Lípa u Havlíčkova Brodu, který se mnoho nelišil od koncentráku. V září 1943 tento tábor zrušili a Jiří Tieben byl poslán do Terezína, kde se setkal s částí své rodiny. V roce 1944 byl se svým bratrem Karlem deportován do Osvětimi. Po selekci doktora Mengeleho byli uznáni jako schopni práce a začali pracovat v cementárně nedaleko Těšína. Koncem ledna 1945 byli evakuováni do Německa v tzv. transportu smrti. Po strastiplné cestě v otevřených vagonech a za silných mrazů, kdy mu omrzly prsty na pravé noze, zakotvili v lágru Sachsenhausen. Tam se rozloučil se svým bratrem Karlem, se kterým už se nikdy neviděl. Bratr Karel zemřel dva dny po válce na tyfus v Buchenwaldu. Po příjezdu do Sachsenhausenu byl nahnán spolu s ostatními do sprch, kde pracovali uvězněni čeští studenti. Když jeden z vězňů zjistil, že je Jiří Tieben je Čech, přinesl mu jiné šaty s písmenem Č a červeným trojúhelníkem (=český politický vězeň dle nacistického označení vězňů v koncentračních táborech) místo židovské hvězdy, tím mu zachránil život. Zbytek války prožil na marodce, kde mu na noze amputovali tři prsty.
Po roce 1945 se jako jediný z rodiny vrátil z koncentračního tábora domů. Bohužel žádný domov už neměl, protože celá jeho rodina zahynula za války, maminka dokonce už před válkou. V 25 letech narukoval na vojnu k tankistům v Milovicích, kde mu byla nabídnuta možnost přihlásit se do jednotky na pomoc státu Izrael. Tuto nabídku bez velkého rozmýšlení přijal, výcvik absolvoval u tankového vojska pod velením Antonína Sochora, později v Izraeli byl přeškolen jako vojenský meteorolog. Po příchodu do Izraele si změnil jméno na Menachem Tiben, protože Jiří tam neuměl nikdo vyslovit. Začátky v Izraeli byly těžké, neměli vojenskou výzbroj. Paradoxně, při konfliktech, které se v Izraeli odehrávaly a to v roce 1956 a hlavně v roce 1973 získala jejich jednotka válečnou kořist v podobě československého auta Tatra, protože v té době na příkaz Moskvy naše republika zásobovala vojenskou technikou arabské státy Egypt a Sýrii. Za svoji dlouholetou službu v armádě v bojích za nezávislost, kterou tehdy v roce 1948 Československo podporovalo, byl několikrát vyznamenán a povýšen do důstojnické hodnosti. Jiří Tieben plně souhlasil s prohlášením prvního izraelského premiéra Davida Ben Guriona, který řekl: "Bez pomoci Československa po roce 1948 by nebyl stát Izrael".
Jiří Tieben měl v úmyslu se po válce vrátit zpět do vlasti, ale mezitím se změnil politický režim. V Izraeli mu bylo nabídnuto studium na chemicko-technologické univerzitě s podmínkou, že po skončení studií bude pracovat, kde mu bude určeno. Zdárně ukončil studium titulem inženýr chemie a byl poslán na jih Izraele do města Beer Šheva, kde se právě začala stavět nová továrna na výrobu přípravků proti různým škůdcům v zemědělství. Byla to krásná nová továrna, kde byl velice spokojen. Mezitím se naučil hebrejsky a anglicky, což bylo velice užitečné. Tuto továrnu stavěli Švýcaři, a protože uměl také německy, stal se jejich překladatelem a pomocníkem. Díky tomu ho poslali na půl roku do Švýcarska do jedné podobné továrny na praxi. Po návratu dostal na starost vedení oddělení na výrobu chlóru, louhu sodného a vodíku. Suroviny byly z nedalekého Mrtvého moře. Během kariéry u této firmy prošel Jiří Tieben různými funkcemi. Skončil v roce 1988, ve věku 65 roků, jako technický ředitel.
V Izraeli se v roce 1956 oženil s Ilanou, která se zde narodila. Její rodiče však byli z Polska a přijeli do Palestiny v roce 1933. Spolu vychovali dva syny.
Je neuvěřitelné, že si Jiří Tieben ve svých 92 letech rozuměl velmi dobře s počítačem, každý den sledoval politické události na internetu, pročítal denní tisk v několika jazycích (anglicky, německy, hebrejsky) a svoji mateřskou řeč ovládal stále velmi dobře. Tak se stalo, že na internetu našel i Dolcký občasník, což otevřelo cestu ke korespondenci s obecním úřadem.
Jedno z jeho největších přání bylo navštívit svoji rodnou obec, ve které vyrůstal. Toto přání se mu splnilo v květnu 2010, kdy byl pozván ministrem obrany Martinem Bartákem spolu s 8 dalšími izraelskými válečnými veterány na několik dní do České republiky ku příležitosti 65. výročí ukončení 2. světové války. Při této příležitosti navštívil 10. května obec Dolce. V zasedací místnosti obecního úřadu na něho netrpělivě čekalo několik desítek občanů. Následovalo vřelé až dojemné přivítání, které nebralo konce. Pan Tieben v krátkosti zrekapitulovat občanům svůj životopis. Nečekal tak velikou účast místních občanů a byl velmi zaskočen, že dojetím nemohl ani mluvit. Setkání proběhlo ve velmi přátelském duchu, jelikož Jiří Tieben byl velmi příjemný společník. Bylo pro nás velkou ctí, že jsme se s ním mohli setkat a strávit několik hodin ve velmi přátelské atmosféře s tak úžasným člověkem.
Pan Jiří Tieben zemřel 10. dubna 2016 v Izraeli. Do posledních dnů byl velmi aktivní, svůj volný čas trávil plaváním, luštěním křížovek a věnoval se i zahrádce. Nikdy nezapomněl na svoji rodnou vesničku a my nezapomeneme na něj.
Fotografie z návštěvy pana Tiebena na Dolcích najdete ve FOTOGALERII v roce 2010.
