Obsah

Otto Peters

(*5. 10. 1882 Dolce – †8. 7. 1970 Praha)

Otto PetersNarodil se v panském dvoře na Dolcích. Jeho otec byl hospodářským správcem na statcích hraběte Schönborna, dědeček byl v Přešticích notářem. Jejich hrob se dosud nalézá ve staré části přeštického hřbitova. Otto navštěvoval obecnou školu v Horšicích. Po předčasné otcově smrti se matka, rozená Beštová, z Velké Třebejciny u Švihova, odstěhovala s pěti dětmi do Klatov. Otto začal studovat reálné gymnázium, ale díky získané finanční podpoře, kterou mu vymohl poručník u Nadace Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, přešel v roce 1897 z kvarty na Umělecko-průmyslovou školu v Praze.

Zde měl výtečné učitele, jeho profesory byli Jakub Schikaneder, E. K. Liška a malíř náboženských obrazů Felix Jenewein. Akademický malíř Otto Peters se specializoval jako vynikající portrétista a figuralista. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, mnohokrát vystavoval v Topičově salónu. Především byl ale malířem Pražského hradu. Zvěčnil celou plejádu významných osobností první republiky, mnohokrát portrétovat T. G. Masaryka, dále manžele Benešovy, Dr. K. Kramáře, A. Švehlu, knížete B. Schwarzenberga, R. Medka, předsedu Senátu F. Soukupa, atd. Pro město Klatovy vytvořil portrét JUDr. Karla Hostaše a především galerii všech zdejších starostů, kterou vystavovalo v roce 1925 klatovské muzeum. Galerie je nyní trvale vystavena v síni klatovské radnice. Petersovo malířské dílo je bohaté a dosud vysoce ceněné. Například jeden z jeho portrétů T. G. M. visí v pražském Karolinu, další je v držení rodiny Baťů v USA.

Po roce 1948 upadl v nemilost a dožíval v nedůstojných podmínkách. V letech 2008-2009 bylo jeho umění znovu připomenuto v rámci putovní výstavy „Bytosti odnikud: Metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století“. Zajímavé je, že i v tomto případě použili kurátoři chybný rok úmrtí (1952), který je také uváděn ve všech autobiografických heslech. Otto Peters ve skutečnosti skonal až dne 8. 7. 1970 ve věku 88 let. Odpočívá ve společném hrobě se svým přítelem a vrstevníkem ak. malířem Robertem Schlosserem patrně na některém z pražských hřbitovů.