Obsah

Kostel sv. Ambrože na Vícově

Kostel sv. AmbrožeKostel sv. Ambrože ve Vícově patří mezi nejstarší křesťanské kostely v celém Plzeňském kraji. Kostel se vsí je připomínán již v roce 1239 v majetku kladrubského kláštera. Za husitských válek byla ves Vícov i s kostelem zpustošeny. Kostel byl znovu obnoven, poslední stavební úpravy proběhly v 18. století. Je jednolodní s obdélným trojbokým závěrem bez opěráků. Věž i štítová stěna jsou vyzděny z tesaných velkých kvádrů románského stylu. Velmi cenné jsou v interiéru dochované nástěnné malby s výjevy ze života sv. Ambrože z doby kolem roku 1500. Objekt prochází od roku 2005 postupnou celkovou obnovou (statické zajištění, oprava střechy věže, obnova fasádních omítek, výmalba interiéru).

Svatý Ambrož se narodil asi v roce 339 v německém Trevíru. Jeho otec patřil k římské šlechtě. Vystudoval práva a stal se přísedícím u soudu. V roce 374 se stal milánským arcibiskupem. Byl vzdělaný, energický a svědomitý. Napsal 29 významných spisů a později byl prohlášen za učitele církve. Odmítal používání jakékoli formy násilí. Zemřel v Miláně dne 7. dubna 397. Jeho hlavními atributy jsou metla a hůl, je patronem včelařů, voskařů, učení a studentů. Podle legendy se vypráví, že mu jako malému dítěti v kolébce přistál na obličeji roj včel a aniž mu jediným bodnutím ublížil, odletěl.

Svatý Ambrož po sobě zanechal rozsáhlé dílo, zde jsou tři citáty k zamyšlení:
„Nikdo se nevyléčí tím, že zraní někoho jiného.“
„Zlo v nás je mnohem horší než jakýkoli vnější nepřítel.“
„Je opravdu úlevou, jestliže máme někoho, s kým můžeme sdílet své nitro, komu můžeme otevřít srdce a svěřit mu svá tajemství.“