Obsah

Skříňky v lesích Střížov a Ticholovec

V lesích Střížov a Ticholovec se nachází několik míst, kde je na stromě umístěna skříňka a v ní zaznamenána událost, která se k tomuto místu váže. Postaral se o to Josef Brada z Kucín, lidový sběratel historických a kulturních památek. Po panu Bradovi se o obnovení a udržování těchto míst v paměti lidí staral jeho zeť Karel Vladař, který byl rodákem z Dolců (čp. 24), snad se někdo najde, kdo bude pokračovat v jejich šlépějích a bude i nadále udržovat tuto tradici. Bohužel zatím to spíše vypadá, že zmizí nejen skříňky, ale i samotné stromy. Některá místa jsou k nepoznání, poznamenaná rozsáhlým kácením. Někde byly původní skříňky nahrazeny novými dřevěnými s obrázkem svatého, podle kterého je dané místo pojemenováno.

U Václava

U VáclavaU Václava

První skříňka je vidět i z hlavní silnice od Přeštic u křižovatky směrem na Plevňov. Je to jedna z těch, které byly obnoveny a původní obrázek s textem byl nahrazen novým obrázkem. Nachází se při asfaltové silnici vedoucí na Plevňov u první odbočky po pravé straně na začátku lesa. Text z původní skříňky zněl: "Na tomto místě od nepaměti býval obraz sv. Václava. Jak čas minul, obraz chátral, až jednoho dne zmizel úplně. Ani staří pěmětníci již neví, kdy ho sem prvně kdo pověsil a proč. Místo zdejší přesto se vrylo do mysli lidu okolního jako U Václava. A tak pro zachování této tradice jsem obraz na jaře roku 2002 obnovil. Karel Vladař."

U Barbory

U BarboryU Barbory

Pokud budete pokračovat po asfaltové silnici dále na Plevňov, narazíte cca po 1 km opět na začátku lesa po pravé straně na další skříňku, která byla rovněž obnovena. Také sem přijdete polní cestou z kucínského vršku, která už je na konci rozoraná. Text z původní skříňky zněl: "Na tomto místě od nepaměti býval obraz sv. Barobory. Jak čas minul, obraz chátral, až jednoho dne zmizel úplně. Ani staří pěmětníci již neví, kdy ho sem prvně kdo pověsil a proč. Místo zdejší přesto se vrylo do mysli lidu okolního jako U Barbory. A tak pro zachování této tradice jsem obraz na jaře roku 2002 obnovil. Karel Vladař."

U Jána

U JánaU Jána

Když se vydáme z místa U Václava přes asfaltovou silnici polní cestou do lesa Střížov a na prvním rozcestí odbočíme vpravo narazíme na další skříňku, kde býval tento text: "Poutníče, postůj prosím a věnuj chvilku tomuto místo, kde se od nepaměti říkalo U Jána. Ani nejstarší pamětníci však již neví, jak k tomuto pojmenování došlo a kdy poprvé se zde objevila podobizna sv. Jana Nepomuckého. Tento světec se narodil v nedalekém Nepomuku, někdy kolem roku 1340 jako syn rychtáře. Po studiu na univerzitě v Padově se stává tajemníkem arcibiskupa Jana z Jenštejna a generálním vikářem. Po neshodách s králem Václavem je r. 1393 uvězněn, mučen a nakonec shozen z Karlova mostu do Vltavy. Legenda o ochraně zpovědního tajemství královny Žofie se objevuje až sto let po Janově mučednické smrti. Za svatého byl prohlášen roku 1729 papežem Benediktem XIII. Sv. Jan Nepomucký je jedním z nejvýznačnějších Západočechů uplynulého tisíciletí. Do historie se zapsal jako patron zpovědního tajemství a ochránce mostů. S jeho sochami se můžeme setkávat po celém světě. V roce 2005 obnovil Karel Vladař." Dnes už tady tento text nenajdete, ale je tu krásný nový obrázek sv. Jana Nepomuckého.

U svaté Trojice

U Svaté TrojiceU Svaté Trojice

Jak došlo k pojmenování tohoto místa a umístění obrázku vyprávěl kdysi pan Pavel Pašek, bývalý dlouholetý a svědomitý kupec přeštický. Pásl stádo také až o dvěstě kusech různého dobytka.

Jednou, když vyhnal pastýř Pašek na pastvu „Do Vrchu“, jak se říkalo v bývalém obecním lese, přihnala se na kraj hrozná bouře, jaké ani nebylo pamětníka. Pastýř „zarouhal“ neboli sehnal stádo dohromady a ukryl se s ním v lese. Bouře řádila s neobyčejnou prudkostí a několikrát uhodilo do okolních stromů. Avšak pastýř šťastně přestál bouři a stádo svěřené také přihnal v pořádku domů. Z vděčnosti za šťastné přežití oné hrozné bouře, umínil si pastýř, že na místa, kde byl se státem ukryt, zavěsí na strom obraz na důkaz díkůvzdání Všemohoucímu. A protože bouře byla právě v den nejsvětější Trojice, věnoval obraz sv. Trojice. Tato událost stala se okolo roku 1821, od té doby se začalo říkat v těchto místech U Trojice a toto pojmenování se udrží jistě i dlouho do budoucnosti. Po dlouhá léta byly na těchto místech obrazy dva, a to právě uvedený přeštický a tzv. panský, o kterém vyprávěli staří pamětníci, že tam byl zavěšen jedním z posledních hraběcích fořtů z Vícova na usmíření s duchem jeho zemřelé manželky.

Podle vyprávění byl prý fořt velmi zlé povahy. Svou ženu surově týral, zle s ní nakládal a vůbec se k ní špatně choval. Když pak ta nebohá žena zemřela, objevoval se prý fořtovi na rozcestí U Trojice, kdykoli tudy šel, veliký zajíc, který nejenže před ním nikdy neutekl, ale fořtovi se dokonce zdálo, že se zajíc na něho dívá vyčítavým pohledem. Nebo se stávalo, že když přišel k Trojici, začal se pojednou zvedati silný vítr, který se na rozcestí změnil v ohromný větrný vítr zvedající se vysoko do výše. Přitom se fořtovi zdálo, že se skučení větru podobá ženskému křiku a kvílení. Když se zjevy několikrát opakovaly, usoudil, že je to duch zemřelé ženy, jíž tolik ubližoval. Aby své zlé skutky nějak odčinil a nebyl na ně duchem  zemřelé stále připomínám, rozhodl se zavěsiti na rozcestí ještě jeden obraz nejsvětější Trojice, aby svému svědomí ulevil. Tak lid opředl tento druhý případ pověstí, která přiblížila lid tomuto tichému zapomenutému koutu při lesní cestě řenecké.

Podle vyprávění starších občanů napsal v roce 1956 Josef Brada, lidový sběratel historických a kulturních památek.

Vojenský hřbitůvek U Obrázku (U Borovice)

Vojenský hřbitůvekVojenský hřbitůvek

V lese Střížov se nachází vojenský hřbitůvek o veliskosti 20x20 m, je skryt u polní cesty, která vede z Kucín na Vícov při lese. Když se chodilo pěšky do Vícova na pouť, procházelo se kolem. Text ze skříňky z tohoto místa zní: "Po celé naší vlasti je mnoho památných míst, na nichž se staly významné události, ale která během doby upadla úplně v zapomenutí. Jedním takovým zapadlým místem je také místo toto. Na tomto místě stávala dlouhá léta mohutná borovice. Hned vlevo od této borovice byl ohraničen stružkou nouzový vojenský hřbitůvek. Podle pověsti a vyprávění lesního Cirkla z Přeštic, jehož předkové (již pradědeček) bývali též hajnými ve službách přeštické obce, byli zde pochováni morem stižení francouzští vojáci ve válkách napoleonských. V 19. století bylo zde při kopání nalezeno neporušené tělo v uniformě francouzského vojáka - důstojníka. Při kácení lesa byla tato borovice jako označení onoho památného místa zachována. Stála tady jako na stráži hezkou řádku. let. Starší generace nazývá toto místo U Obrázku nebo také U Borovice. Mnoho lidí přejde kolem tohoto místa, aniž by věděli, jaké události se zde přihodily a proč tu dříve stávala ona mohutná samojediná borovice uprostřed mladého smrkového lesa". Roku 1734 stávala zde ještě kaple, dnes označuje hřbitovní prostor pouze skříňka na stromu s pečlivě zaznamananou událostí, kterou zapsal Josef Brada, v březnu roku 1999 pak toto obnovil jeho zeť Karel Vladař. Procházka je to vskutku nádherná, téměř po celé její délce jsou vidět po levé straně Přeštice a celé širé okolí jako na dlani.

Přeštice

Lázně sv. Lamberta

Lázně sv. LamertaLázně sv. Lamerta

Skříňky s informacemi o lázních a o sv. Lambertovi se nacházely v lese Ticholovec nedaleko sv. Vojtěcha. Bohužel dnes už zde skříňky nenajdeme, protože stromy, na kterých byly umístěné, byly pokáceny. Přesto, díky pamětníkům, máme dochovaný text: "Před dávnými lety byl vrch Ticholovec pro jeho lázně, sochy a romantické položení od okolního lidu značně navštěvován. Stávala zde dřevěná socha sv. Lamberta a poblíž byla studánka s hojitelnou vodou pod jménem Svatolambertská. V místech, kde je na skále vymalován sv. Vojtěch, stála socha tohoto světce. Sem k soše sv. Vojtěcha a sv. Lamberta přicházelo o nedělích a svátcích množství lidí v průvodech s modlitbami. Několik kroků od vývěsky jsou prohlubně, které bývaly dříve lázeňskými studánkami. V těchto místech stávaly ticholovecké lázně a poustevna s poustevníkem ticholoveckým, správcem těchto lázní, které obnovil kněz, odtud voda Svatolambertská a socha sv. Lamberta. V roce 1741 uveden jest v novou ticholoveckou poustevnu páter Martián, na kterého později vznesly se různé pomluvy ohledně různých nemravností, které prý v lázních trpěl. Tak byla také 4. listopadu 1744 před soud pohnána Rozina Sirlová pro roztrušování pomluv, a pak na kolenou prosila pátera Martiána za odpouštění. V 18. století kolovalo mezi lidem množství povídek a báchorek o poustevnících ticholoveckých, o bájném lovci a rytíři z Černého lesa, z Letin a ze Skočic, jimž býval poustevník ticholovecký dobrým věštcem. Baron Henigar, pán na Příchovicích, chtěl roku 1725 v Ticholovci vystavěti kapli ke cti sv. Jana Nepomuckého, aby bylo důstojnější shromaždiště pro různé pobožnosti na Ticholovci konané. Na to mu bylo kladeno množství podmínek, až ho to natolik rozmrzelo, že od svého úmyslu upustil."  Podle Emanuela Václava Říčáka (1824 - 1904) zaznamenal Josef Brada z Kucín.