Obsah

Zřícenina hradu Skála v Černém lese

Hrad SkálaZřícenina hradu SkálaZřícenina hradu Skála

Zřícenina hradu Skála se nachází na posledních dvou výstupcích táhlého hřebenu mezi vesnicemi Radkovice a Zálesí nad Horšickým potokem. Hradní areál má rozměry 200 × 400 metrů. Stavba hradu využila plně půdorys a členění buližníkové skály. Hrad tvořila dvě samostatná hradní jádra (horní a dolní hrad), čímž se řadí do kategorie hradů označovaných jako Ganerbenburg, vyskytující se v Německu. Pravděpodobně jde o jediný případ Ganerbenburgu ze 14. století v našich zemích.V severovýchodní části se nachází soustava příkopů a valů nejasného stáří a původu. V západní části areálu se nachází výše položený tzv. horní hrad, v severovýchodní části tzv. dolní hrad. Horní hrad byl tvořen dvěma paláci s nádvořím uprostřed a doplněn dalšími stavbami. Dolní hrad měl v čele čtverhrannou věž a za ní skrytý palác. V zadní opevněné části pak stávala nejspíše hospodářská stavení. Dodnes jsou dochována torza zdí.Směrem k dolnímu hradu obíhal jádro horního hradu parkán, na nějž navazovala bašta s půlkruhovým čelem. Od roku 1963 je zřícenina hradu Skála chráněna jako kulturní památka.

Hrad Skála byl založen na počátku 14. století, když Děpold ze Zbiroha či z Rýzmberka rozdělil roku 1282 svůj majetek mezi svých šest synů. Z nich Vilém si uprostřed svého dílu postavil před rokem 1318 hrad. Vilém se sice připomíná již roku 1287, ale teprve v roce 1318 se píše ze Skály a z tohoto roku také pochází první písemná zpráva o hradu. Jeho potomkům hrad patřil po jedno a půl století. Vilém ze Skály získal před rokem 1342 Švihov a stal se předkem významného rodu Švihovských z Rýzmberka. Vilémovi synové Půta, Břeněk a Vilém vystupují v českém politické dění koncem 14. a na počátku 15. století jako odpůrci krále Václava IV. a straníci Zikmundovi. Půta zemřel v r. 1399, pravděpodobně zahynul při obléhání Skály, když královské vojsko přitáhlo k hradu i s dělem. Je to první zpráva o použití obléhacího děla u nás. Po Půtovi držel hrad jeho bratr Břeněk.  V roce 1402 byla Skála opět obléhána královským vojskem. Tehdy totiž Zikmund zajal v Králově dvoře u Berouna svého bratra Václava IV. a táhl proti jeho stoupencům. Naopak zase královské vojsko pod vedením Petra Zmrzlíka ze Svojšína se snažilo zmocnit hradů Václavových nepřátel, a proto obléhalo Skálu, ale bez výsledku. Břeňkův syn Půta, který po otcově smrti (1407) zdědil Skálu, vystupoval vůči Václavovi IV. rovněž nepřátelsky, ale byl roku 1413 v Praze zavražděn z neznámého důvodu Janem Městeckým z Opočna. Z králova příkazu oblehl pak Skálu, kterou hájil purkrabí Přibík z Tukleb, Hájek z Hodětína. Obležení trvalo od června až do října 1413, ale není známo, zda byl hrad dobyt. Po Půtově smrti zdědili rodový hrad jeho bratři Jan a Vilém mladší. Nesídlili však na něm, neboť Vilém držel Švihov a Jan Rábí. Za husitství stáli oba bratři na straně Zikmunda a Říma. Za to jim Zikmund zastavil část statků kladrubského kláštera, zejména městečko Přeštice. Po dobytí Švihova roku 1425 husity pobýval sice Vilém jistou dobu na Skále, ale jakmile byl Švihov opraven, opět se sem vrátil. Na opuštěné Skále se usadil jakýsi loupeživý rytíř neznámého jména. Proto Hynek Krušina ze Švamberka a Hanuš z Kolovrat hrad oblehli, posádku na místě oběsili a rytíře odvedli do vězení. Švihovští hrad Skálu opravili a až do roku 1505 zde bydlel správce statku. Nejvýznačnějším a nejmocnějším členem rodu Švihovských z Rýzmbekra byl Půta, který zdědil rozsáhlé statky po svém otci Břeňkovi (syn Jana) i po strýci Vilémovi mladším. Byl členem královské rady a nejvyšším sudím. Vystupoval ostře proti českým bratřím a byl původcem dekretu z r. 1487 o připoutání poddaných k panství. Když v r. 1504 zemřel, podělili se o otcovské dědictví jeho dva synové, Jindřich a Václav. Každý z nich obdržel polovinu hradu a půl paseky, na níž stál. Nákladným životem jejich otce byly však rodinné statky tak zadluženy, že je oba bratři museli v r. 1548 prodat. Švihovské panství, k němuž patřil i hrad Skála, získal Heralt Kavka Říčanský z Říčan. Po něm se zde v krátké době vystřídala řada majitelů (Šebestián z Říčan na Přestavlkách v r. 1568, Jan Chlumčanský z Přestavlk v r. 1572). Hrad Skála pustl, dřevěné části stavení úplně sešly, takže již nebyl obyvatelný. V r. 1613 získal panství a pustý hrad Skálu jiný příslušník původního rodu, Bedřich Švihovský z Rýzmberka. Tehdy se Skála uvádí naposledy. Hrad sám i jeho jméno pak upadly zcela do zapomenutí. V r. 1630 se už mluví pouze o „starém zámku“. Jeho zříceniny byly však tak mohutné, že po skončení třicetileté války je generál F. Pieroni dal v r. 1658 na císařův příkaz ještě s jinými hrady pobořit, aby nemohly sloužit jako opěrný bod nepříteli.