Kaple sv. Antonína Paduánského

Kaple sv. Antonína Paduánského

Kaple, tak jak ji známe nyní, byla postavena ke konci roku 1930. Již delší čas se v té době hovořilo o nové zvoničce. Obyvatelstvo bylo rozděleno na dva tábory. Jedni, ti hořejší v čele s Františkem Klasnou, majitelem hostince U Valdeků, a podporováni panem Šmuclerem, majitelem Anežčina dvora, chtěli kapli proti pomníku na pozemku pana Jana Boříka (čp. 44), který se ale zdráhal místo podstoupit. Za odměnu mu obec nabízela hráz rybníka do bezplatného nájmu. Zvítězili občané ze spodní části obce v čele s Jakubem Bultasem, majitelem hostice U Jelena, kteří se dali sami do stavby a kapli postavili v místě staré zvoničky. Největší zásluhy na výstavbě této kaple má rodina Bultasova (čp. 4) a Jan Bultas (čp. 5), který místo na kapli obci daroval. I s problémem financování materiálu na tuto stavbu si naši předchůdci poradili. Provedli sbírku mezi občany a nebáli se oslovit i okolí. František Pixa, farář z Horšic, sehrál již před 1. světovou válkou ochotnické divadelní představení na podporu postavení kaple, ale přišla válka a tak vybrané peníze uložil v kampeličce a použil je po dlouhých letech.

Na stavbu kaple věnovali:

Naši muži, aby ulehčili nákladům na stavbu, pracovali zdarma. Byli to: Jan Bultas (čp. 5), Josef Zahálka st., František Stuchl (čp. 19), Václav Bultas (čp. 40), Josef Stuchl, Josef Bořík st. (čp. 22), Matěj Průcha (čp. 32), Josef Beneš (čp. 11), Josef Bořík (čp. 74), V. Tejček (čp. 3), František Fořt (čp. 53), Václav Bultas (čp. 4), František Benedikt (čp. 20).

Tímto svým příkladným přístupem a odhodláním vytvořili památku pro další pokolení v naší obci. Kaple byla postavena dle plánu z roku 1909, který nakreslil zednický mistr František Hodl z Přeštic v celkovém rozpočtu 2.460,56 Kč. Ve věži kapličky byl zavěšen zvon Antonín, který byl už 4. května 1930 posvěcen při svěcení zvonů pro horšický kostel. (Zvon z původní zvoničky pukl nesprávným zavěšením. Nový zvon obstaral farář Pixa spolu se zvonem pro horšický kostel u firmy Richarda Herolda z Chomutova. 30. dubna 1930 přijel drahou do Přeštic). Stavba byla zřízena se zvoničkou bez omítky a vnitřního zařízení a kvůli mrazům bylo její dokončení odloženo. Zcela dokončena byla až v roce 1934, když Václav Štír, továrník z Plzně, s chotí věnovali nově postavené kapli na uctění památky svého švagra Václava Vydry, jediného syna bývalého řídícího učitele v Kucínech, 3 okna a dubové dveře ozdobně zasklené, mřížkou opatřené i s kováním a příslušný oltářek.

K vysvěcení kaple došlo v neděli 17. června 1934 odpoledne. Procesí vyšlo z farního chrámu Páně v Horšicích, na Dolcích se připojili dolečtí občané s hudbou a družičkami. Svěcení prováděl vldp. Tomáš Šlégr, katecheta z Blovic, za onemocnělého duchovního správce přivítal přítomné vldp. Josef Vaněk, farář ze Kbela. Při svěcení kaple za doprovodu rozšířeného chrámového sboru s houslovým doprovodem, zazněl chorál „O, světče náš“. Socha sv. Antonína byla zakoupena v Praze v knihkupectví  U Zlatého klasu za 450 Kč. Po posvěcení vystoupil světitel na kazatelnu před kaplí, kde vylíčil život a ctnosti sv. Antonína z Padovy a vybízel ke křešťanské výchově dítek, neboť jenom hodné děti nikdy nezapomenou na úctu, lásku a poslušnost ke svým rodičům. Následovala pobožnost za padlé vojíny z obce a přednes básní dětmi. Slavnost byla ukončena provoláním slávy prezidentovi T. G. Masarykovi a národními hymnami. Všechna stavení na Dolcích byla vyzdobena zelení a prapory a přes silnici u kaple byly na obě strany brány s nápisem „Vítáme Vás“. V upomínku na tento den se prodávaly mezi účastníky odznaky (300 ks), ale na všechny se nedostalo, což svědčí o velké účasti. Přítomen byl mimo jiných továrník Štír s chotí, Alois Vlňav z Blovic s chotí (jeho rodiče měli chalupu na Dolcích) a stavitel František Blažek z Blovic, jehož zásluhou máme i několik fotografií.

V roce 1950 byla provedena oprava kapličky. Další oprava proběhla v roce 2005, kdy byly některé historicky vzácné části odborně ošetřeny a zrestaurovány. Jednalo se o vchodové dveře, okna a rám kolem sošky sv. Antonína ve štítě. Práce provedl umělecký truhlář pan Lamač z Dobřan. V roce 2016 proběhla generální oprava, kdy se v rámci provedených stavebních úprav vyměnila střešní konstrukce včetně krytiny a klempířských prvků, provedla se izolace včetně částečné sanace interiérového a vnějšího zdiva a dalších prvků řešících odvod vlhkosti. Opravil se přístupový chodník ke kapli na pozemku a byl vybudován pás štětové dlažby po jejím obvodu. Rekonstrukce se dotkla také interiéru. Rekonstrukční práce byly podpořeny z dotačního programu Ministerstva zemědělství Udržování a obnova kulturního dědictví venkova. Celkové náklady na rekonstrukci kaple činily 244.661 Kč, z čehož dotace činila 99.986 Kč.

Kaple původně sloužila pro křty, svatby, pohřby a mše. Mše se konaly především o pouti, která v obci připadá na svátek sv. Antonína. 23.12.1994 byla v kapli pokřtěna přeštickým farářem Barbora Kučerová, dcera hokejisty Jiřího Kučery. Jejím kmotrem se stal pradědeček Václav Beneš ( čp. 1). Do roku 2007 se v kapli zvonilo při úmrtí místních občanů. Jako poslední vykonávala tuto činnost Věra Boříková (čp. 22). Na Velikonoce zastavují před kaplí řehtáči a odříkávají modlitbu. Poslední významnou událostí v kapli bylo svěcení hasičského praporu při oslavách 90. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v roce 2013.

Sv. Antonín z Padovy

běžně též Antonín Paduánský (*15. srpna 1195 Lisabon – †13. června 1231 Padova) byl portugalský františkánský mnich, teolog a kazatel. Jde o jednoho z nejproslulejších svatých, který je uctíván po celém světě. Působil i v Africe, kde však záhy po příjezdu onemocněl a několik měsíců se léčil. Musel se vrátit do Evropy. Loď ale ztroskotala a bouře ji vrhla na sicilské pobřeží. Antonín kázal v kostelích, na náměstích a dokonce třeba na plážích. Někdy jej údajně poslouchalo až třicet tisíc lidí. Měl velice chatrné zdraví a zcela vyčerpán se roku 1231 usadil v Campo di San Pietro blízko Padovy. Dne 13. června téhož roku tam zemřel. Bylo mu teprve 36 let. Svatořečen byl roku 1232 papežem Řehořem IX., jedenáct měsíců po své smrti. Byl to nejkratší proces svatořečení v dějinách církve.

Atributy: kniha, chléb, lilie, dítě, Ježíš

Patronem za nalezení ztracených věcí; manželství; žen a dětí, chudých, seniorů, cestujících; za šťastný porod, proti neplodnosti; františkánů a mnoho dalších.

Zvonička

Na místě dnešní kapličky stávala kdysi zvonička.  V obecní kronice je popsána v roce 1921, ale kdy byla založena a kým nebylo však tehdy známo. Původní zvonička se skládala z cihlového pilíře vysokého 3 m, na kterém byl zdobený kovový kříž. Druhou částí zvoničky byl 4 m vysoký sloup zaražený do země, s dvěma rameny, na kterých byl zvonek, a nad zvonkem dvě prkénka tvořila ochranou střechu. V kronice se píše o perokresbě zvoničky, tato perokresba se ale nedochovala.
V roce 1917 byl zvonek ze zvoničky odebrán pro potřeby válečného průmyslu za cenu 60 Kč. To samé potkalo zvony ze zvoniček, kostelů i velkých chrámů po celé zemi.
Do roku 1923 byla obec bez zvonku a nutno přiznat, že se občanům po něm stýskalo, ani ne tak kvůli církevním úkonům, jako pro jeho funkci nevyhnutelného rozdělovače času a také ohlašovatele různých poplašných zpráv. Poslední masopustní týden roku 1923 přivezl panský kočí František Rout do naší obce zvonek zaslaný Františkem Pixou, farářem z Horšic, ku velkému překvapení místních i zastupitelstva, kde o tom nikdo nevěděl. Na to pak došel na obecní úřad lístek tohoto znění: „Vážený pane starosto! Podařilo se mi zakoupiti starý zvonek pro Vás, bude-li se vám zamlouvati. Kdyby se nelíbil, nemusíte si ho nechati a vezmu ho rád zpět. Zvonek zakoupen spolu s obrazem sv. Jana Křtitele za 450 Kč, koruna a její oprava 25 Kč, doprava na dráze a z dráhy 15,60 Kč, celkem 490,60 Kč. Peníze bylo by třeba zaslati ihned, rozhodnete-li se, že si zvonek ponecháte.“  (Zvonek původně visel na zámecké věžičce v Bezděkově, a když tamnímu farnímu kostelu byly zvony odebrány, paní baronka jim zvonek do kostela zapůjčila, ale zpět už ho nechtěla a dala bezděkovskému faráři povolení, aby si ho odprodal jako úhradu na nové zvony).  Hodně rozprav bylo mezi občany hlavně mezi obecními radními, zda zvonek nechat a jak sehnat tento obnos, který měl být v krátké době zaplacen. Zvítězila myšlenka zvonek si ponechat, provést generální opravu staré zvoničky a peníze sehnat formou sbírky mezi občany. Jak bylo rozhodnuto, tak bylo provedeno, několik místních občanů v čele s tesařem Františkem Brabcem (čp. 56) a kovářem Matějem Korbelem (čp. 60) zvoničku opravilo a zvonek byl v krátkém čase 11. února 1923 slavnostně zavěšen a za účasti všech doleckých občanů, dítek a třech místních muzikantů Josefa Stuchla, Martina Beneše a Josefa Boříka. Sbírka mezi občany vynesla 865 Kč. Prvním dočasným zvoníkem byl Václav Beneš (čp. 54).